EDIT (2026): Podcast 50 pod 50 jsem točila rok a půl, natočila 15 rozhovorů a pak s tím sekla. Bylo to nad moje síly. Nahrávat sterilně u stolu v podcastovým studiu mě nelákalo, nahrávat divokej náročnej terénní podcast pro mě bylo technicky moc složitý. Žádný peníze z toho nikdy nebyly, takže tohle hobby jsem opustila.
Na začátku jsem si to představovala jak Hurvínek válku a věřila, že mi upa v pohodě budou stačit bezdrátový klopový mikráky Comica bez vnitřní paměti, který se anténkou vrzly do iphonu.
Začínat s čímkoli je peklíčko. A je naprosto normální mít kolikrát chuť s tím seknout. Jak jsem si klestila cestu svým složitým terénním podcastem, o tom jsem psala tu: Křížová cesta novýho projektu.
Jaký nahrávátka už jsem zkusila?
- klopáky Comica Vimo S (MI) – 3 000 Kč
- klopáky Rode Wireless Pro – 12 000 Kč
- profi diktafon ZOOM H5 – 5 000 Kč
- klopáky DJI II – 9 000 Kč
Takže 16 dílů, spousta chyb, spousta zklamání, ale taky spousta skvělejch hostů a trpělivejch posluchačů, kteří si i přes technický chyby můj podcast oblíbili. A teď už jdeme na tu techniku. S čím jsem začínala a co používám dnes? Prošlo mi toho rukama docela dost. Projdeme to hezky jedno po druhým.
Comica Vimo S (MI)
Prvních 6 dílů 50 pod 50 je natočenejch Comicou. MI v názvu znamená, že to je ideální pro iPhone, podobnej bazmek existuje i pro android, jen má jinou tu zkratku v závorce. Toto je věc naprosto na bzum, i když jsem ji kdysi chválila. Nemá vnitřní paměť, a když se náhodou něco nepovede při ukládání záznamu do mobilu, jste v riti a nemáte nic. Stalo se mi to hned 2x a už to nepotřebuju zažít nikdy v životě.
Navíc jsem neustále omylem mačkala čudlíky, co jsem mačkat neměla, takže když už jsem něco nahrála, tak omylem potichu, omylem v monu místo ve stereu apod. Anténka se zasouvala do mobilu, takže jste ho nemohli používat a já ho ještě vždy musela svlíkat z betelnýho obalu a pak zase oblíkat, nepomohla ani redukce lightning/lightning. Tuta věc mě prostě vysírala naprosto maximálně a nakonec se ukázala jako kapesní chrchlátko pro amatéry.
Klopáky Rode Wireless Pro
Dalších 8 dílů 50 pod 50 jsem natočila pomocí Rode. S těmihle nejdražšími klopovými bezdrátovými mikrofony jsem natáčela nejdýl a nejvíc, ale nakonec šly taky z domu. I u nich se mi stávalo, že jsem omylem mačkala, co jsme nechtěla, a především byly ve finále hrozně tichý. A to u terénního podcastu nechcete.
- Na to, že je to udělátko za 12 000, tak mu k dokonalosti chybělo hodně. Z mýho pohledu.
- cenu zbytečně zvyšovaly další dva drátový mikráky, který já osobně vůbec nepotřebovala, prý se samostatně prodávají za 5 000 Kč
- nemají odposlech, takže při nahrávání si v nějakejch sluchátkách nemůžu kontrolovat, že fakt nahrávám
- točí do dvou stop a vždy po hodině uloží záznam a rozjede nahrávání dalšího, takže ty další kousky pak mám trabl dát při střihání přesně nad sebe a mluví mi to jako dva roboti, to se při natáčení řeší tlesknutím na začátku a ty dva tlesky se pod sebou pak hezky najdou a spárují, jenže to bych musela mít nastavenej budík a každou hodinu tleskat jak imbecil… Neumím to zrušit a fakt to nesnáším, točím třeba 4 hodiny a trápím se pak párováním 4 dvojic stop při střihu
- celkem blbě se na ty klopáky nandavají tzv. kočky nebo mrtvé kočky do větru – to jsou chlupatý čepice, které hlídají ve větru dobrý nerachotící a nechrchlající zvuk, musej se na to našroubovat, ale to závitů lezou ty chlupy a prostě mě to krkalo
- magnety zvlášť – magnety na přidělání klopáku zevnitř na triko jsou zvlášť, musejí se na rozhovor nandat a pak zas sundat, než dáte klopáky do nabíjecí krabičky, je to trochu nepraktické, musíte tak nosit i druhou krabičku s příslušenstvím a nandaváte, sundaváte a zdržuje to přípravu (ale jasně, to je pidi problém)
- nejde smazat jen jeden záznam – když chcete něco smazat, musíte smazat všechno
- dvě krabičky – na vše jsou dvě krabičky, v jedný nabíjecí krabičce je anténa a klopáky, ve druhý veškerý příslušenství, to je zase naprosto primitivní problém, ale líbí se mi, když je vše po kupě v jednom balení, ale to je fakt minikritika
- ke klopákům je zbytečná apka, před stahováním jsem vše musela znovu a znovu nastavovat, jinak by se stáhl špatný zvuk (při exportu nastavit BIT DEPTH bitová hloubka vždy 32 – ne 24 a stahovat jako MP3 – postup stahování = 1. WAV, 2. DEPTH 32, 3. WAV – MP3)
Profi diktafon ZOOM H5
Poslední díly 50 pod 50 jsou natáčený nejen s klopáky, ale s klopáky propojenými se Zoom H5 – diktafon určený pro profesionální novinářské nebo rozhlasové nahrávání nebo jako kvalitní přídavný mikrofon ke kameře. Když natáčím někde v klidu doma třeba náš manželskej podcast Tajný jazyk nebo když manžel nahrává podcast Fosilní palivo s Romanem Věžníkem, je tenhle diktafon nejlepší zvukové řešení. A přitom je to nejlevnější varianta z těch hratelnejch mašinek s vnitřní pamětí.
Roman si diktafon při stříhání podcastu Fosilní palivo hodně pochvaloval. Hlavně, že z toho vyleze krásnej zvuk a dvě spečený stopy do jedný, která se pohodlně stříhá. Když máte dvě stopy ze dvou klopáků, je občas fakt těžký je při střihu pod sebou srovnat do latě. Dřív kluci točívali klopákama Rode nebo různejma stolníma mikrákama a to pak Romanovi střih trval i o pár hodin dýl.
Plusy
- má fakt hodobožovej zvuk, vyleze z toho megasoubor ve formátu WAV, kterej já pro účely 50 pod 50 hodně zmenšuju do MP3
- nahraje až 15 hodin
- jede na dvě tužkovky (to, že je to na tužkovky, není moc ekologický, líbila by se mi i možnost dobíjet to jinak, ale co už)
- má možnost odposlechu
- jde zamknout, abych na nic omylem nehrábla
- ovládá se jen pár čudlíky, když vám ho na začátku někdo správně nastaví, je to pak o pár čudlících
- jde si z toho ten záznam rovnou i pustit (i když to hodně chrchlá)
- vše je tam v jedný stopě a nemusím nad sebou při střihu nic párovat = vylejzá z toho MONO = dvě k sobě zpečený stopy, když si dobře nastavím rozdílný hlasitosti před nahráváním, tak se mi pak jedna stopa bude mnohem líp stříhat
- když propojím diktafon s compem, můžu si mazat, co chci a jak chci, třebas jen 1 soubor
DJI MIC II
DJI Mic II jsou spotřební klopový mikrofony s vnitřní opamětí. Sada slouží k nahrávání zvuku ve vysoký kvalitě s přenosem až na vzdálenost 250 metrů (prostě třeba anténa je u vás a host jde po louce 250 m od vás a furt nahráváte, co říká) a to jak pro iPhony, foťáky, Android zařízení, počítače, kamery. Má 14 hodin interní paměti a nabíjecí powerbanku ve formě šikovnýho pouzdra (to má Rode Pro taky a je to boží vychytávka).
Plusy
- kočky do větru se nasadí v pikovteřině (pindíkem na kočce do dírky na klopáku) a výborně drží, ne jako u RODE, kde to nešlo nandat, nebo u Comicy, kde to nedrželo
- mají odposlech (přímo na anténě), ten u Rode ani Comicy nebyl
- mají magnety rovnou na klopácích, čili vždy po ruce, ne jako u Rode
- ovládají se přes display přímo na anténce, ne jako debilní apka Rode
- nahrávky se automaticky mažou od nejstarších, když je paměť plná, ne jako u RODE, kde se musí smazat vše
- 14 hodin nahrávání (na anténce na display furt vidím, na kolik hodin nahrávání mi stačí baterie)
- vše je v jedné větší brašničce, ne jako dvě brašničky u Rode
- DJ maj blootooth a dá se nahrávat do mobilu (to teda vůbec nevím, k čemu by mi bylo)
- DJ má ty základní klopáky lehčí než RODE
- rada od Elišky: oboje (i RODE) má automaticky 32bitovej záznam (u RODE se při stahování musí nastavit, jinak o to člověk přijde), ten potřebuju, aby to znělo dobře, i když se v záznamu objeví vysokej, silnej zvuk, když bych neměla 32 bitovej záznam, tuto část záznamu nezachráním
- už jsem s nimi nahrála jeden náš podcast Tajný jazyk a klopáky fachaj suprově a hlavně jsou hlasitý, ne ticháčky jako Rode Pro
- po připojení k počítači je můžu použít jako mikrofon
Mínusy
- když byste zapli blůtůt a neuměli ho vypnout, jako se to stalo mně, tak se vypíná čudlíkem REC, musíte ho 3 vteřiny podržet zmáčknutý, čudlíky jsou trochu neintuitivní a mají dvě až tři funkce podle toho, jak a jak dlouho kterej mačkáte, znemožnilo mi to jedno natáčení 50 pod 50, kde jsem si klopáky omylem odpojila od anténky a nedokázala je propojit zpátky…
- kromě připitomělýho minikreslenýho návodu jsem k tomu neměla nic, ale pořádnej návod k tomu je, dá se stáhnout a vytisknout
- mám vytištěno a hned na straně 5 je ovládání těch tří čudlíků na klopácích, je to teda dost debilní a dost neblbuvzdorný, nechápu, proč tohle vše není v bohatým menu v anténce, která se dobře ovládá, a čudlíky nejsou prostě jen na to, co by člověk řekl – blůtůt na zapnutí/vypnutí párování přes blůtůt, REC na nahrávání a stopnutí nahrávání a vypnout/zapnout jen na vypnutí a zapnutí (proč do toho motat potlačení šumu nebo focení fotek v mobilu)
- 1. čudlík REC – 1 sekunda (1 krátký zmáčknutí) začne nahrávání, pak zase jedno krátký zmáčknutí (na 1 vteřinu) ukončí nahrávání, zmáčknutí na 3 sekundy pak přehazuje vysílání přes blůtůt to antény a zpět, kde to zrovna je, značí barevný světýlko – modrá=blůtůt, zelená=anténka
- 2. čudlík blůtůt – 2 sekundy = propojování přes blůtůt s jiným strojem, podržení na 1 sekundu se zapne/zastaví záznam v tom druhým zařízení nebo udělá fotka (tomu nerozumím, proč bych klopákem fotila, ale budiž)
- 3. čudlík zapnout/vypnout – 2 sekundy – tím se zapíná potažmo vypíná klopák, 1 sekunda aktivuje/deaktivuje potlačení šumu
Tyhle tři čudlíky mi daly zabrat
Videomejkryně Eliška Martynková mi poradila boží vychytávku – audiokabel za 150 kaček, díky kterýmu propojím klopáky DJI MIC II s tím mým profi diktafonem ZOOM H5 a můžu skrz klopáky nahrávat ve zvukový kvalitě diktafonu. A v jedný stopě. Diktafon můžu mít v báglu a klopáky na klopách mých a mýho hosta a přitom točím v tý super kvalitě z diktafonu. A zároveň to nahrávám i na klopáky a pak si můžu vybrat, v čem budu stříhat.
Zámečky, kam se podíváš
S mou technickou pravou rukou Eliškou jsme na ZOOM H5 našly funkci zámečku, kterou zapnu poté, co vše připravím a začnu nahrávat, že jako pak už nemůžu nic omylem zmáčknout. Na anténce klopáků něco takovýho taky je, klopáky se zamknou od spuštění REC až do chvíle, kdy je vrznu do dobíjecí krabičky. Bohužel se to nejspíš musí při každým novým zapnutí nastavovat znovu, ale je to dobrý zabezpečení. Zrovna nedávno jsem zapla REC (zámeček ne) a pak na něco zas omylem hrábla a rozjebala jsem si klopák natolik, že jsem na něj nenahrála ani vzdech. A vezla ho k Elišce do léčení…
Jak už jsem se přiznala, tak jsem na všech klopácích zcela pravidelně postupně zmáčkla omylem vše, co jsem neměla, takže co díl podcastu, to jiná chyba. Takže jsem už pořádně paranoidní a vše antiblbkové beru! Nejrači bych nahrávala na čtvery klopáky a udělala z klopáků respondentovi nahrávací náhrdelník.
Náhrdelník z klopáků
Zní to jako vtip, ale některý kolegyně podcasterkyně to tak dělaj běžně – i v podcastovým studiu. Třeba holky z podcastu Kariérní křižovatky (Veronika Preti a Lucie Nestrašilová) mají na hosta namířenej velkej profi stojací mikrofon a stejně mu na triko připnou ještě klopáky. Klidně dvoje, protože paranoia neznamená, že člověk nemá pravdu a že se cokoli kdykoli nemůže posrat, že? Díky holky za sdílení, že na ty slepý uličky a podcastový fuck-upy nejsem sama.
Procesy, procesy, procesy
Tak, to je o technice, kterou používám při podcastování, asi tak všechno. Veledůležitá věc při tvorbě podobnýho obsahu jsou i procesy. Vylepšuju je, doplňuju, co se opakuje, zprocesuju, co nechci, aby se někdy opakovalo, taky zprocesuju.
Když se mi poprvý stane něco blbýho, blbej je svět a nepřeje mi. Když se mi to samý stane podruhý, už vím, že blbá jsem já a nezabezpečila jsem se. Takže každej průser beru jako znamení, co je potřeba pro příště vyřešit.
Aby hosti nemohli špatně pochopit můj záměr a nepletli si podcast s PR propagací nebo mě nezjebali jak třídní učitelka při autorizaci, posílám jím breef. Hodně podrobnej. A neustále ho doplňuju. Host díky breefu přesně ví, do čeho jde nebo do čeho nakonec nepůjde, klidně si k tomu i zavoláme a k nepříjemnostem na place nebo při autorizaci nedochází. Prostě chce to procesy, procesy, procesy.